Report z Ostravy a Havířova

11390063_1050968131610325_7551704529695495109_n.jpg
Přinášíme vám nejnovější bulvární plátek ze života Five Minutes Late aneb story o tom, jak jsme během víkendu navštívili Ostravu a Havířov. Pohodlně se usaďte, protože vás čeká hned několik nejžhavějších kauz ze života kapely.

Kauza č. 1 – Všichni umřeme!

Tato kauza nastala kolem poledne ještě před samým odjezdem do Ostravy ve zkušebně, kdy se strhla bitka o to, kdo se posadí dozadu doprostřed v autě, které nemá prostřední pás. Jelikož nás cestovalo pět, tak se někdo obětovat musel. Tou osobou se stal Zub, který tím přesvědčil všechny o svých sebevražedných sklonech. Pobalili jsme věci, poposedali do auta a vyrazili. Slava se ujal řízení, a tak se pasoval na našeho “Boha smrti”, Zub si uprostřed zahrál “Osudovou show” v roli obětního beránka a pasažéra, který se při srážce bude za křiku “Screw You” katapultovat :). Běs seděl jako zařezanej a celou dobu hledal “4000 reasons” proč přežít a modlil se za celou posádku.

Fotka před odjezdem. Focení naší vysmáté fotky před očekávanou smrtí se ujal Zub.

Kauza č. 2 – Nudličkovaná aneb gallet

Gallet si na vlastní kůži zažil Běs, který měl ohromné štěstí na výběr jídla. Jeho ultra-eklhaft nudličky, který vypadaly hnusně a podle ochutnavačů i fakt hnusné byly, se staly víkendovou stálicí a byly mu neustále předhazovány někým ze členů kapely v každé volné chvíli, kdy to jen bylo možné. Znáte ten pocit, když si něco objednáte k jídlu chutná to a vypadá to, jako když už to někdo požil, a pak vám to jídlo ještě x let ostatní, kteří se dobře najedli, předhazují? Tak přesně to si zažil Běs.

Poté už jsme se všichni s kapelou přemístili do ostravského hudebního klubu Hudební bazar, kde jsme odehráli fajnový koncert společně s brněnskou kapelou Kontrolla. Lidí bylo dost, a tak jsme se nestali hlavními herci vtipu, jaký je rozdíl mezi hudebníkem a pizzou? Pizza nakrmí celou rodinu! Tímto děkujeme kapele Kontrolla, kterou můžete potkat třeba i na Rock For People.

Kauza č. 3 – Foť to!

Slava a prezentace jeho obchodního záměru… udělá nám taky kubánský týden?

Následující den před havířovským koncertem bylo na programu pořízení fotek, jež by se daly použít jako promo fotky. Jak se řeklo, tak se udělalo. Jako pozadí pro své fotky jsme si nemohli nechat ujít možnost navštívit Dolní oblast Vítkovice.

Mezi železnými a betonovými konstrukcemi, které budily poměrně impozantní dojem, jsme udělali pár shotů a xichtů a vydali se posilnit na oběd. I zde pro velký úspěch padly nudličky na úrodnou půdu. Ke štěstí Běse ale tentokrát zůstalo jen u slovních hříček a obsah žaludku předešlého strávníka se nepodával.

Po vydatném obědě jsme si naordinovali polední klid a každý si zevlil po svém a odpočíval na večerní koncert, před kterým jsme se ještě stavili očíhnout Karvinský křivý kostel sv. Petra z Alkantrary.

Kauza č. 4 – Reklama na ticho aneb ztrácím signál!

Do havířovského klubu MyROCKET jsme dorazili kolem sedmé hodiny podvečerní. V hlavních rolích celého melodramatu se stal nechtěně Slava, kterému se během jeho očekávaného kytarového sóla vypojil bezdrát, a to hned několikrát. Všichni v klubu tedy byly svědky, jak asi zní sólo pro neslyšící, a jak to vypadá, když člověk ztratí opravdický signál, zatímco si zbytek osazenstva myslí, že mu jen vypadlo trsátko z ruky. Koncert v Havířově jsme si jinak užili, příjemně jsme popili, pojedli pizzu, která nám byla doručena, a že jí bylo opravdu požehnaně.

Boj o žvanec Zubovi se konečně podařilo zacpat pusu Party před koncertem rockové kapely v 21. století

Kauza č. 5 – Chyť to, když to dokážeš!

Po havířovském koncertě jsme se odebrali na ubytovnu načerpat novou energii, protože nás ráno čekala strastiplná cesta domů. Proč ale jít spát, když si můžeme v půl třetí ráno házet po pokoji s toaletním papírem? Do hry jsme se nakonec zapojili všichni a hráli až do samého rozmotání toaleťáku. Ten byl poté nacpán do polštáře Slavovi, který to zjistil až druhý den ráno. Zajímavým faktem je, že ho netlačila ani ta rulička.

A dopoledne jsme se vydali na cestu domů. V polovině jsme se ještě zastavili na oběd a zamrzlinu, kde jsme si vyslechli Orthyho památnou hlášku – „Raději umřu rychle než pomalu,“ kterou reagoval na dotaz, proč neřídí Běs, když je Orthy unavený. Nevíme, jak se zabavila během cesty posádka vezoucí bicí soustavu, ale my jsme si poslechli mongolské písně, u kterých nikdo netušil, kdy to končí a kdy začíná.

Z Ostravska jsme se vrátili unavení, ale šťastně obohacení o zkušenosti a o novou slovní zásobu jako např. cyp, piča, bo či zduř. A když už jsme byli v té zkušebně, tak jsme tam nafotili fotky, které jsou nyní použité v naší nové hře Rainbow.

O článku

  • Publikováno 6. června 2015

Další články